Jak jsme Ticku pořídili
Když jsem zjistila, že na světě existuje něco tak úžasného jako je anglický bulterier, rozhodla jsem si jedno takové klabonosé "prasátko" pořídit. Ačkoli se to nezdá, bylo to dost těžké. Měla jsem určité představy.
Přála jsem si černobílého, takového jako je Tibet TK, chtěla jsem holčičku, páč to měl být můj první pes a ještě ke všemu bulík. Finanční stránka byla v té době slabá a tak jsem uvažovala jen o bezpapíráčkovy. Nicméně jsem tedy začala pátrat, ale žadný popis štěňátek mi neseděl. Buďto byli bílý a nebo to byli kluci. Nakonec přišel brácha a řekl, že mi na štěně půjčí a ať si koupim paírového pejska. Měla jsem strašnou radost a tak se okruh pátrání rozjel z inzerátů typu annonce na internetové stránky chovatelských stanic. Podotýkám, že jsem měla přísný zákaz domu přinést jakéhokoliv psa !!! Vždycky když jsem najela stránky Trojského koně, povzdechla jsem si, že štěňátko z takové CHS a z takové dálky nikdy nemůže být moje. Pak jsem zjistila, že Laetitia je stále volná a dokonce se u ní snížila cena. Koukala jsem na ni snad každou hodinu. A pak to přišlo. Díky malé levárně mého přítele, kterou na mě udělal a která se týkala právě pořízení pejska, máma zavelela, že se jede pro psa, strčila nám do ruky 16. tisíc a vyslala mě a bráchu do Brna pro Ticinu. A tak ten malý štuclíček skončil u nás v rodině a nikdo na ní nedá dopustit.
