JAK NA BULÍKA VII - chůze na vodítku
Chůze na vodítku
Za zvládnutou chůzi na vodítku považuji situaci, kdy páníček venčí psa a ne pes páníčka, tj. pes netahá.
Primární je aby byl bulík naučen na obojek a vodítko. Proč zmiňuji zrovna obojek ? ? Protože pes který na něj není navyklý se bude neustále drbat na krku a bude poskakovat jak koza a nebude se tolik soustředit.
Jak tedy postupovat ? Máme bulíka na vodítku a jdeme, pokud nás pes někam táhne, zastavíme se a stojíme na místě. Nesmíme psovi povolit ani o píď. Jakmile uvolní tlak pochválíme (případně klikneme pokud používáme klikr) a odměníme. Následně odcházíme jiným směrem. Průběžně můžeme zkoušet měnit směr a chválíme (klikáme) a odměňujeme za každé vydání se naším směrem. Určitě je vhodné posilovat žádoucí chování, které pes udělá sám od sebe. Tzn. změníme směr a pokud pes bez zatahání nebo zastavení změní směr s námi taktéž chování upevníme pochvalou (kliknutím) a odměněním, v tomto případě si situace žádá velikou pochvalu a i více odměn jdoucích po sobě (pozor, ale jen jedno kliknutí před odměněním), neboť je to první známka toho, že pes už začíná chápat co se po něm žádá.
Vrcholně nevhodné, je používat kšíry a flexi vodítko. Flexina vyvýjí neustálý tlak na krk a právě tlak je to, co bulíkovi sděluje: STOP, tudy ne ! Pes se tedy učí vyhýbat se tlakům. Kšíry se používají v případě, že po psovi tahání naopak vyžadujeme, neboť nevyvýjí tlak na krk a pes se do nich může pohodlně opřít. Kšíry se tedy používají pro různé sportovní disciplýny, jako je caniscross (a jeho různá odvětví) nebo weight pulling. Zde by však měl být naučen povel pro tahání.