Jak na bulíka I. - buličí myšlení
Předně bych chtěla zmínit, že každý majitel psa si musí uvědomit individualitu jedince, kterého má doma. Každý jedinec se povahově liší a to nejen v rámci různých plemen, ale v rámci plemene stejného. Zmiňuji to proto, že jakýkoliv článek či kniha, která pojednává o metodách výcviku psů je jen taková nápověda, jak na to. Neznamená to tedy, že popsané postupy budou jak ušité na míru zrovna vašemu psovi. Každý majitel psa, tedy musí trochu improvizovat a najít odchylky od popsaných metod, které čtyřnohému jedinci sednou a bude podle nich fungovat. Z praxe vím, že kolikrát jsem musela metodu i 10x poupravit, než bulíkovi sedla a byla pro něj přijatelná v tom smyslu, že lépe chápal a vše šlo rychleji.
O bulíkách se traduje, a troufám si říci, že neprávem, že jsou tvrdohlaví, nespolupracující, že jsou to lotrové a podobně. Ale není tomu tak. Bulík je velice inteligentní pes. Je tak chytrý až je vyčůraný . Dokáže vás přechytračit a udělá si, co on chce. To by tupé, neinteligentní zvíře nikdy nedokázalo. Také často slýchávám, že když si něco umane, nepohne s ním ani pár volů. Ale to je opět důsledek jejich vychytralosti. Oni prostě dokáží s člověkem manipulovat, jak zrovna potřebují. Opět důkaz jejich chytrosti. Svým způsobem je musíte umět přechytračit, aby jste nad nimi zvítězili.
Aby jste pochopili, jak bulík uvažuje, musíte se zamyslet nad tím, k čemu byl původně vyšlechtěn. To ostatně platí pro všechna plemena. Nechci se moc dostávat do odborností, a proto popíšu vše velice jednoduše, a dá se říci neodborně. Veškerá plemena psů si můžeme rozdělit do dvou skupin. První jsou plemena, která byla vyšlechtěna pro určitou práci, ve které jsou jejich výkony a konečný, úspěšný výsledek, závislí na člověku. Jinými slovy, k jejich úspěchu je musí člověk navádět povely.
Jsou to např. ovčáci, kteří musí nahnat stádo ovcí do ohrady. Bez povelů psovoda by se jim to povedlo těžko. Psovod je navádí tak, aby úkol splnili úspěšně, bez něj by byli ztraceni. Pak tu máme druhou skupinu psů. Tito psi jsou úplný opak té první. Cílem jejich šlechtění byla práce, u které bylo zapotřebí, aby kýženého výsledku dosáhly naprosto samostatně, neboť, lidově řečeno, kdyby jim do toho psovod kecal, tak nikdy práci nevykonají. Sem patří například různá terierská plemena, vyšlechtěna pro lov a likvidaci hlodavců a jiné škodné. Pes, po kterém se chtělo, aby lovil a hubil krysy, musel uvažovat sám, musel sám vyhodnotit situaci a musel ve vteřině jednat na základě svých instinktů a na základě chování kořisti. Musel prostě používat vlastní hlavu a všeho se sám dovtípit. Kdyby se měl spoléhat na člověka, tak krysa zmizí ve vteřině, dřív než by psovod vyslovil první hlásku z povelu. A k těmto plemenům patří bulterier. Takže už víme, že bulík není hloupý pes, jen se chová a uvažuje, tak jak jsme si ho šlechtěním „naprogramovali“.
Díky tomuto uvažování se u bulíka moc nevyplácí navádění za pamlskem, abychom ho dostali do požadované polohy. Často se pak stane, že pokud nemáme v ruce pamlsek, bulík nespolupracuje a nebo ho budeme muset celý život do požadované polohy navádět, neboť si nebude uvědomovat povel, ale tah a pozici ruky s pamlskem. Toto se často stává při povelu lehni. Spousta bulíků, kteří byli cvičeni naváděním si nelehne, dokud se neshýbneme a neukážeme rukou na zem. Další věcí je, že pokud je zvyklí následovat pohyb ruky, může mít tendenci se z lehu zvedat vždy, když se chceme narovnat do vzpřímené pozice.